O Škaredé stopařce aneb jak hranatý a velký autobus nakonec přijel

Bylo nebylo jednoho zimního dne. Vsude mrzlo az prastelo a nebohy student cekal na vlak a mrznul... Ale neplette se mile deti, on nejel do skoly. Jel totiz do banky vyrizovat debilni potvrzeni k prihlasce na vysokou skolu. Vlak nikde... cekal tedy s ostatnimi nebohymi a mrznoucimi studenty asi deset minut, pak se nasral a zavolal na nadrazi. Tam mu rekli ze vlak nejede.

Vydal se tedy na autobus. Cekal pet minut, deset minut, patnact minut, kdyz tu k nemu pristoupila jakasi pani: "V kolik to prosimte jede?" rekla svym zastrenym, znacne prochlastanym a prokourenym hlaskem. "Melo to jet v 8:15." odpovedel student stale jeste omracen z toho ze mu ona zenstina tyka a prohledl si ji. Jeji vzhled byl znacne "originalni" obrovske kruhy pod ocima po zajiste prohyrene noci mela prekryty vrstvou make-upu, coz navozovalo dojem prestarle a vyslouzile kurtizany (coz je lepsi vyraz pro devku - kdybyste nevedeli deti:-)) v tomto dojmu jenom utvrzovaly jeji odrustajici prebarvene vlasy a blize nespecifikovatelny hav:-D

Dama se rozhledla po nastupisti a vytipovala si obet. Zamirila k mlade zene řka: "Tak co slecno, nepujdete se mnou na stopa?" Slecna najednou ohluchla neb nehnula ani brvou a dal se divala do zeme. Zenstina se tedy vydala stopovat sama... Zvlastni, jeste nikdy jsem nevidel tolik aut ktere by zustavali v nasem "velkomeste". Prestoze za zastavkou jsou do konce naseho city jenom asi dve ulice a plus minus dvacet baraku, vsichni najednou ukazovali ze jsou mistni a dal nejedou. Zenstina si zacala nahlas stezovat... v tom projel kolem autobus nejakeho zajezdu. Podezrele si ho prohledla, zahudrovala si neco pod fousy a stopovala dal. Po asi peti minutach prosel kolem jakysi muz a rika: "Co Fanko stopujes?" "Jo ale nemuzu nic chytit." (V tomto okamziku si mohli ti vsimavejsi vsimnout kohosi kdo heka smichy do sve cerno-sedo-fialove saly) Zenstina: "Jak ten autobus vypada nevis?" (uz toto samo o sobe je hloupa otazka) Muz: "Takovy velky a hranaty." Zenstina: "Proboha tak to on uz jel!!! Ja jsem ho videla!" (myslice autobus zajezdu). Po peti minutach nas autobus prijel... KONEC POHADKY



Zamyšlení na závěr (budu vycházet ze středověké filozofie):

"Je úžasné jak na základě univerzalia (=obecné vlastnosti), lze vyvozovat reálnost (=jednotlivost)..."

Jak mohla stopařka poznat autobus podle toho, že je velký a hranatý? Přece KAŽDÝ autobus je velký a hranatý:-D Buď byla dokonalá nebo šílená, ale vzhledem k tomu, že se spletla, protože po chvili přijel, musela být spíš šílená:-P